Dnes 8. ledna si připomínáme 161. výročí narození významné advokátní osobnosti. Je jí JUDr. Antonín Schauer (1864–1940), který byl ve své době nejen právníkem, ale i finančníkem, podnikatelem, ekonomem, politikem a významným zástupcem advokátního stavu. V orgánech tehdejší Advokátní komory v Čechách strávil více než 35 let. Jaký byl život tohoto advokáta a kde všude zanechal otisky své činnosti? Na to odpovídá pro Advokátní deník historik Stanislav Balík, který se Schauerově osobnosti věnoval v minulém „jubilejním“ roce, stejně jako Česká advokátní komora, která jeho odkaz připomněla v rámci konference své historické sekce a uctila koncem roku Schauerovu památku položením pietní kytice na jeho hrob na Olšanských hřbitovech (viz snímek).
Schauerova studentská a koncipientská léta
Po studiích na klatovském gymnáziu se Antonín Schauer v zimním semestru akademického roku 1881–1882 zapsal ke studiu na Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity.[1]
V roce 1882 došlo k rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část, Schauer však, ač se v biografickém hesle v Almanachu československých právníků Michala Navrátila z roku 1930[2] mylně uvádí, že studoval „od r. 1882 do r. 1885 na české univerzitě pražské“, složil státní zkoušky na německé právnické fakultě, a to právněhistorickou dne 24. července 1883,[3] judicielní dne 28. července 1885[4] a státovědeckou dne 30. listopadu 1885.[5] Teprve rigorózní zkoušky vykonal na české právnické fakultě ve dnech 23. ledna 1886, 19. června 1886 a 7. února 1887.[6] Doktorem práv byl Antonín Schauer promován dne 5. února 1887,[7] promotorem byl shodou okolností rovněž absolvent klatovského gymnázia, narozený nedaleko Klatov v Bystřici nad Doubravou, a to přední český civilista profesor Antonín rytíř Randa.
O promoci referoval i týdeník Šumavan ze dne 16. února 1887, oproti univerzitní matrice s odlišným údajem o datu promoce, slovy, že „povýšen na doktora veškerých práv byl v pátek dne 11. t. m. o 11 hod. dop. na české universitě Karlo-Ferdinandské v Praze p. JUC Antonín Schauer z Klatov, c. k. auskultant při zemském soudě v Praze, c. k. poručík v záloze a předseda spolku právníků českých“.[8]
Již v prosinci 1885, tedy téměř ihned po ukončení právnických studií, začal Schauer plnit podmínky stanovené advokátním řádem 96/1868 ř. z. tím, že podle informace v časopisu Právník nastoupil „Schauer Antonín k dru. Hanslovi ve Stodě“.[9] Christian Hansel byl nejen advokátem, ale i porotcem c. k. krajského soudu v Plzni,[10] a lze předpokládat, že vykonával tzv. generální praxi venkovského advokáta.
Antonín Schauer ale záhy, již v únoru 1886, od „dr. Hansla ve Stodě“ vystoupil,[11] aby si splnil podmínku povinné soudní praxe, kterou konal ještě v době doktorské promoce a následně ještě do roku 1888 u c. k. zemského soudu v Praze. Tuto část praxe završil tím, že „složiv v minulých dnech soudcovskou zkoušku s vyznamenáním, zapsán byl do seznamu obhájců ve věcech trestních pro král. České“.[12]
V prvém čtvrtletí roku 1888 pak nastoupil „k dru. Gust. Neumannovi v Praze“.[13]
Lze říci, že rozhodnutí nastoupit do advokátní kanceláře Gustava Neumanna bylo v Schauerově profesní dráze zlomovým. Není vyloučeno, že Gustav Neumann si auskultanta Schauera u zemského soudu vyhlédl jako schopného právníka, v každém případě však – řečeno slovy Navrátilova almanachu – „odbyl 5letou advokátní praxi v kanceláři Dra Gust. Neumanna, již zemřelého, stálého právního zástupce Živnost. Banky“.[14] V Neumannově kanceláři získal kandidát advokacie Schauer specializaci pro finanční a obchodní právo a stal se známým v bankovních a podnikatelských kruzích.
Jako advokát byl Antonín Schauer zapsán s účinností od 1. ledna 1893,[15] advokátní kancelář otevřel na adrese Praha, Spálená 12,[16] tedy nedaleko zemského soudu. Tato skutečnost byla pak publikována jak v Národních listech,[17] tak opakovaně v Šumavanu.[18]
Schauerova kancelář sídlila ve Spálené ulici do roku 1902, následně je uváděna již nastálo adresa: Praha, Žitná 2.[19] Poslední známá telefonní čísla do jeho kanceláře byla 223 61 a 389 12.[20]
Vlastníkem domu v Žitné 2 byl v roce 1902 zakladatel první české kliniky pro choroby ušní, nosní a hltanové Emilián Kaufmann (1852–1912), který dům odkázal Pražskému soukromému ústavu pro hluchoněmé na Smíchově. Po Kaufmannově smrti v roce 1912 se Schauer ujal zastupování ústavu ve sporu o dědictví[21] a dosáhl toho, že dům získal ústav, který pak dům vlastnil až do roku 1925.
O tom, že se Schauerově advokátní kanceláři již od začátku dařilo, svědčí mimo jiné i to, že již v prvním čtvrtletí roku 1895 k Schauerovi nastoupil jako kandidát advokacie o málo mladší Josef Furych (1868–1936), později mimo jiné i autor povídek Advokátovy zápisky.[22] U svého otce jako kandidáti advokacie praktikovali pozdější advokáti Jaromír Schauer, Antonín Schauer ml. a Jiří Schauer.
Advokátní začátky
Advokát a obhájce ve věcech trestních Antonín Schauer byl na jedné straně generálním praktikem, na straně druhé specialistou pro oblast finančního práva, bankovnictví a práva obchodního.
Lze říci, že Schauer měl všechny vlastnosti a zvládal dovednosti, které jsou třeba k tomu, aby advokát při výkonu své profese vynikal. Podle slov procesualisty profesora Václava Hory (1873–1959) byl Antonín Schauer „muž ryzího charakteru, vynikající právník, národní hospodář a právní zástupce, který byl ozdobou advokátského stavu. Jeho vždy vlídná, usměvavá tvář, jeho jímavý hlas, dobrota srdce, jež z jeho osobnosti přímo vyzařovala, jeho upřímná a osobní účast na osudech a nesnázích těch, kdož k němu přicházeli s prosbou o radu a pomoc, to vše mu propůjčovalo zvláštní osobní kouzlo, takže není divu, že byl advokátem hojně vyhledávaným klienty a velmi váženým u soudů. K tomu přispívala ovšem i jeho právnická erudice, jeho působivé řečnické uměni, důstojné vystupování a vždy svědomitá příprava. Všechny tyto vlastnosti vyznačovaly Dr. Schauera už brzy po zahájení jeho advokátské prakse“.[23]
Schauerovu bohatou agendu lze rozdělit na věci běžného rázu, případy sledované z důvodů politických či po právní stránce zajímavé a na aktivity advokátsko-podnikatelského rázu. Dále zmiňované případy jsou pouze sondou, která potvrzuje uvedenou typologii. Získat přehled o celé Schauerově advokátní praxi by sice v zásadě umožnily zprávy ze soudních síní v denním tisku, v nichž Schauerovo jméno figurovalo velmi často, jednalo by se však o velice obsáhlý materiál, přesahující do značné míry běžné publikační možnosti.
Jako začínající advokát na sebe Antonín Schauer upozornil hned několika úspěšnými obhajobami.
Národní listy ze dne 5. května 1893 přinesly zprávu o obhajobě Františka Toužila a Františka Schallera, kteří na novoroční schůzi Dělnické besedy při projednávání bodu programu o potřebě reformy domovského práva „podle zdání vládního komisaře překročili oba jmenovaní řečníci meze programu a udáni byvše soudu, octli se oba pro to v trestním vyšetřování. Prvý pro přečin schvalováni protizákonných činů, druhý pro přestupek urážky poslanecké sněmovny“.[24] Zatímco Toužil byl před čtyřčlenným senátem zproštěn obžaloby i díky tomu, že „obhájce jeho p. dr. Schauer dokázal celou řadou bystrých důvodů nevinu svého klienta, zjistiv dovedně při líčení, že komisař proneseným slovům řečníkovým jinak rozuměl a jiný smysl do nich vkládal, nežli skutečně měla“, Schaller byl c. k. okresním soudem na Královských Vinohradech uznán vinným přestupku a bylo mu uloženo osmačtyřicetihodinové vězení. Tehdy Schaller, který se u soudu prvého stupně hájil sám, požádal o obhajobu před odvolacím soudem rovněž Antonína Schauera „a týž zastupoval ho také včera při líčení appellačním. Zajímavým bylo, že i pan funkcionář st. zastupitelství se z prvního nálezu odvolal, pokládav trest obviněného za velmi mírný, nicméně však p. dr. Schauer s osvědčenou důkladnosti právnickou tak horlivě pana Schallera se ujal a tak účinně za něj promluvil, že soud zavrhl odvolání st. funkcionáře a také rozsudek I. stolice úplně zrušil, uznav žalovaného z vývodů obhájcem přednesených za nevinna a žaloby zcela ho sprostil“.[25]
Podle Národních listů ze dne 1. září 1893 „zajímavým v jistém ohledu případem obíral se mezi jinými appellační senát zdejšího trestního soudu. Okresní soud v Rakovníce zavedl totiž svého času přípravné vyhledávání proti Josefu F. za příčinou zločinu veřejného násilí. Pan Václav K., byv ve věci za svědka vyslechnut, udal jednak, že Josef F. znám je v kraji jakožto hrubián, s nímž nikdo si začínati nechce, a jednak, že F. byl již kdysi pro rvačku trestán“. Poté, kdy c. k. okresní soud v Rakovníku vyhledávání zastavil, podal Josef F. soukromou trestní žalobu proti Václavu K. pro ochranu cti za tvrzení v uvedené svědecké výpovědi. Poté, kdy se žalobou neuspěl u soudu prvé instance, odvolal se. „Při appellačním líčeni zastupoval Josefa F. pan dr. Just, obhájcem Václava K. byl pan dr. Antonín Schauer. Týž poukázal ve výborné řeči k okolnosti, že K. jakožto svědek povinen byl vyšetřujícímu soudci o F. pověděti vše, co o něm si myslil, a poněvadž hlavně jednalo se o vyšetření F-ovy povahy, také udati o něm, za jakého člověka jej pokládá. Jednal tudíž K. bona fide a plnil tím občanskou svoji povinnost. Dr. Schauer žádal proto soud, aby žalovaného klienta jeho z obžaloby propustil. Soud právnickým vývodům dr. Schauera zúplna místo dal a žalovaného pana K. zcela osvobodil, odsoudiv žalobce k zaplacení útrat obou soudních stolic“.[26]
Do třetice z tohoto okruhu lze zmínit obhajobu třiadvacetiletého Antonína Duchoně, na nějž spolu s Matějem Cajthamlem kvůli podezření po ztrátě kamenického náčiní ve Vinařických Homolích, lomu nedaleko Berouna, „podána byla žaloba pro zločin krádeže a oba včera pohnáni k zodpovědnosti před čtyřčlenný senát“. Jak uvedly Národní listy ze dne 18. dubna 1899, „obhájce p. dr. Schauer jako vždy zastal se klienta svého velmi svědomitě a obhájil i druhého z obžalovaných, jak náleží. Soud sprostil Duchoně žaloby zcela, Cajthamla pak, jenž už byl trestán, uznal vinným a odsoudil jej toliko pro přestupek do vězení na tři dny, neboť se dokázalo, že u něho nalezeny byly hrábě, jež v jednom z lomů se ztratily“.[27]
„Nelze se proto diviti,“ uvádí se v časopisu Právník v rámci gratulace ke Schauerovým šedesátým narozeninám, „že advokátní kancelář Dra Schauera byla záhy četně vyhledávána, že kruh klientely jeho stále vzrůstal a že poměr mezi klientelou a tímto advokátem je přímo ideální: klienti jsou k svému advokátovi poutáni nezlomnou důvěrou, poněvadž vědí, že za tím, co jim jejich advokát říká, stojí celá vynikající osobnost jeho; a Dr. Schauer zase se své strany na tuto důvěru nikdy nehřeší, ale drží se jediné správné zásady, že i advokát má důvěru klientovu opláceti pravdou, třebas by snad nebyla klientem ráda slyšena“.[28]
Opakovaně připomínané vlastnosti „upozornily na mladého ještě advokáta tehdejší kruhy vídeňské, odkud mu bylo nabídnuto místo dvorního rady u správního soudu. To byla tehdy kariéra neobvyklá a lákavá,“[29] poznamenal Václav Hora.
Jak však uvedly Národní listy ze dne 4. října 1905, „pan JUDr. Antonín Schauer, advokát v Praze, jmenován byl před nedávném dvorním radou při c. k. správním soudem ve Vídni. Na tuto hodnost pan dr. Schauer nyní resignoval z důvodů — jak bezpečně se dovídáme — čistě soukromých, hlavně rodinných“.[30]
Lze předpokládat, že se skutečně v prvé řadě jednalo o rodinné důvody, poněvadž dne 17. dubna 1905 zesnula ve věku čtyřiceti let první manželka Antonína Schauera, Johanna, rozená Pflanzerová,[31] s níž měl syny Jaromíra a nedávno narozeného Miloslava, později lékaře v Klatovech, a dceru Johannu, jež zemřela jako třináctiletá na srdeční vadu v dubnu 1902.[32]
Právnická obec vnímala Schauerovo rozhodnutí tak, že „Dr. Schauer odmítl a zůstal při své advokacii. Ukázalo se, že rozhod dobře. V tomto svém povolání mohl plně využíti svých bohatých darů duševních, rozvinouti mnohostranně svou činnost, z níž měli prospěch i jednotlivci, kteří si jej zvolili za svého právního zástupce, i organisace hospodářské, které jej povolávaly do svých správních rad, důvěřujíce v jeho bohaté zkušenosti, rozvahu a svědomitosti“.[33]
Obhájce v politických procesech
Postupem času zákonitě přišla do Schauerovy kanceláře kromě běžných klientů i klientela z vyšších kruhů, a to s věcmi, které byly do značné míry i politického rázu.
Do rozpadu Rakouska-Uherska „z obhajovací činností dlužno vytknout hlavně zastupování 76 členů sboru obec. starších hlav. města Prahy při porotním líčení proti centrál. řiditeli Pražské železářské společnosti Kestránkovi, jenž nařkl měst. radu z korupce ve známé dodávkové aféře rourové. Kestránek byl porotou pražskou jednomyslně odsouzen a též nejv. soud ve Vídni, kdež Dr. Schauer opět členy sboru obec. starších zastupoval, rozsudek ten potvrdil. Dlužno také zmíniti se o jeho zastupování jazykových práv Obch. kom. pražské a budějovické v roku 1917 před říšským soudem“.[34]
Za první republiky pak mimo jiné zastupoval prvního prezidenta Nejvyššího soudu Augusta Popelku (1854—1938), proti němuž „němečtí advokáti na místě zásady »důvod proti důvodu« podali na dra Popelku obžalobu proti bezpečnosti cti“ ve snaze „otřásti postavením dra Popelky, způsobiti mu osobní nepříjemnosti a uvésti do rozpaků také Nejvyšší soud, jehož daleká většina členů se prohlásila solidární s prvním presidentem“. Byla to reakce na Popelkovy odborné články, jimiž vysvětloval judikaturu Nejvyššího soudu v otázce jazykových práv cizozemců. Obžaloba „skončila osvobozujícím rozsudkem jak u kmetského soudu v Praze, tak u Nejv. soudu v Brně“. Zpráva v časopise Právník popisuje, jak „první president přijal tuto aféru s humorem sobě vlastním, dostavil se osobně před soud, hájil se jako člověk dobrého svědomí za pomoci obhájce a pražského advokáta dra Schauera a kouřil klidně dále své viržinky. Dosaženo bylo spíše opaku, neboť dr. Popelka obdržel z tohoto podnětu množství souhlasných projevů od korporací neprávnických i právnických, i osob soukromých, a několik diplomů o čestném členství v některých korporacích. Také nejvyšší soud zhostil se důstojně a právnicky bezvadně svého úkolu, když k němu byla podána zmateční stížnost proti zprošťujícímu rozsudku“.[35]
V orgánech bank a korporací
Jako advokát – národohospodář působil Antonín Schauer v orgánech celé řady peněžních ústavů a obchodních korporací. Podle Navrátilova Almanachu československých právníků z roku 1930 „co do činnosti národohospodářské dlužno vytknouti: V r. 1908 zvolen do správní rady Pražské úvěrní banky, ve kteréžto funkci až do dnešní doby setrval… V červnu 1914 povolán jako býv. zem. poslanec do řiditelstva Zem. banky, kdež od té doby, nyní jako náměstek generálního řiditele, pracuje. Mimo to byl od roku 1898 po dvacet let členem kuratoria jubilejního fondu živnostenského. Jest členem správních rad ještě jiných národohospodářsky důležitých ústavů, z nichž zejména vytknouti dlužno známé cukrovary Česko-srbský a Česko-bulharský, Českomoravské elektrotechnické závody Fr. Křižík, akciová společnost Praha-Karlín, Akciové společnosti Strojírny dříve Breitfeld, Daněk a spol. v Karlině, Akc. pivovaru v Nuslích, Akciové společnosti pro výrobu usní a koženého zboží v N. Bydžově, České akc. společnosti pro raffinování petroleje v Kolíně, Fr. Odkolek, akc. spol. parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech, Ringhofferových závodů a spol. na Smíchově, Královodvorské cementárny, akciové společnosti, akciové pojišťovny »Continentale«, akc. spol. »Teerag«, jichž obou jest předsedou“.[36] Nutno přitom vzít v úvahu, že se jedná o výčet toliko demonstrativní.
Lze však zmínit i další Schauerovy aktivity více či méně odvozené od jeho advokátského působení. Od roku 1912, kdy ústav úspěšně zastupoval ve sporu o dědictví po Emiliánu Kaufmannovi, byl Schauer i nadále právním zástupcem Pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé na Smíchově, přičemž „za nesčetné právní výkony a porady, které až do dnešní doby pro ústav vykonal, nepřijal žádného honoráře“.[37] Od roku 1925 působil v kuratoriu ústavu[38] a od roku 1928 až do své smrti byl jeho vrchním ředitelem,[39] byl i „členem výboru České dětské nemocnice, Jedličkova ústavu pro zmrzačelé atd.“.[40]
Zbývá doplnit odpověď na otázku, jakou měl Antonín Schauer jako advokát pověst.
Advokát skvělé pověsti
Již citovaný Václav Hora v Schauerově nekrologu zmínil i to, že v advokacii „mohl plně využíti svých bohatých darů duševních, rozvinouti mnohostranně svou činnost, z níž měli prospěch i jednotlivci, kteří si jej zvolili za svého právního zástupce, i organisace hospodářské, které jej povolávaly do svých správních rad, důvěřujíce v jeho bohaté zkušenosti, rozvahu a svědomitosti. Dr. Ant. Schauerovi byla svěřena bohatá hřivna, ale on s ní dobře hospodařil. Co se nesrovnávalo s jeho svědomím anebo odporovalo jeho právnímu přesvědčení, odmítal, a čeho se ujal, za tím šel cele a energicky. Ale nebyl přítelem rozhořčených sporů, vedených s vášnivostí stůj co stůj, a dával přednost smírnému jich odklizení. V tom byl mistrem, poněvadž si dovedl svou osobností získat i důvěru druhé strany. A tak jeho zásluhou bylo mnoho věcí srovnáno smírně v jeho pracovně -— v rohovém pokoji v Žitné ulici — aniž vůbec věc k soudu došla“.[41]
Obdobně bylo napsáno při příležitosti Schauerových šedesátin, že „ne shon za zaměstnáním, ale služba právu je posláním advokacie a vnitřním odůvodněním jejím. Advokát slouží právu nejenom tím, že dopomáhá k ochraně ohroženému nebo porušenému právu svého klienta, nýbrž i tím. že brání tomu, aby cizí právo bylo ohrožováno nebo porušováno vlastním jeho klientem. Právě v tomto druhém, málo vděčném snad, ale velice blahodárném působení advokátově, jeví se jeho velikost. A Dr. Schauer je jasným dokladem toho, že právě tato stránka působnosti advokátovy nikterak nezmenšuje kruh klientely“.[42]
O deset let později bylo pak konstatováno, že Antonín Schauer „pracuje se stejnou energií, vytrvalostí a obezřetností ve svém povolání i mimo ně, zejména v odpovědných funkcích národohospodářských, jsa chloubou starých a vzorem i povzbuzením mladých“.[43]
Zastavme se nyní u Schauerova působení v právnické a advokátské obci a stavovské samosprávě.
Schauerova komorová a spolková činnost
V roce 1892, tedy krátce před tím, než se stal advokátem, „přistoupil“ Antonín Schauer k nejstaršímu českému právnickému spolku, Jednotě právnické.[44]
V roce 1898 byl založen Spolek českých advokátů v království Českém, jehož zakladatelé a členové si zprvu kladli mimo jiné za cíl dosáhnout širšího zastoupení českých advokátů ve výboru a orgánech Advokátní komory v království Českém. Antonín Schauer byl jedním ze zakladatelů a byl pak na ustavující valné schůzi konané dne 15. října 1898 zvolen za člena spolkového výboru.[45] Není pak divu, že i nadále ve spolkové činnosti aktivní Schauer se v roce 1928 u příležitosti třicátého výročí založení spolku stal jedním z čestných členů Jednoty advokátů československých, jak byl původní spolek v roce 1927 přejmenován.[46]
V roce 1898 se Antonín Schauer stal poprvé členem orgánu advokátní komory. Na její valné hromadě konané dne 26. února 1898 byl zvolen revizorem účtů. Na další řádné valné hromadě konané dne 25. února 1899 byl pak poprvé zvolen za člena výboru advokátní komory.[47] Před následujícími volbami jej počátkem roku 1902 Spolek českých advokátů navrhl na své kandidátní listině k volbě za člena výboru advokátní komory,[48] na valné hromadě konané dne 9. února 1902 byl Schauer členem výboru znovu zvolen.[49] Ve výboru advokátní komory byl Antonín Schauer volen opakovaně na všech následujících valných hromadách, naposledy na valné hromadě konané dne 20. března 1932.[50] Na valné hromadě konané dne 31. března 1935 bylo konstatováno, že „stavovské práce se vzdávají a z výboru komorního vystupují záslužní, dlouholetí pracovníci, koryfejové stavu, dosavadní president dr. Alois Stompfe, dále dr. Antonín Schauer a dr. Arnošt Weinfurter, kteří dobrovolně a spatřujíce v tom prospěch pro stav ustupují mladým“.[51]
Kromě pětatřicetiletého působení ve výboru advokátní komory Antonín Schauer „po dlouhá léta byl zkušebním komisařem při zkouškách advokátních a soudcovských“,[52] a v neposlední řadě i autorem hesla Advokacie v prvním svazku Slovníku veřejného práva československého.[53]
Z dalších právnických aktivit Antonína Schauera nelze opět jen namátkově přehlédnout, že stál u zrodu Československé společnosti pro trestní právo, jejímž místopředsedou byl zvolen na ustavující valné hromadě konané dne 14. prosince 1925,[54] a že v roce 1936 byl předsedou vlády Milanem Hodžou jmenován členem právní rady, jejímž úkolem „má být zvláště podávati vládě dobrá zdání o činnosti zákonodárné a upozorňovati ji na závady při uplatňování platných zákonů a nařízení ve veřejné správě“.[55] V této radě, obdobě dnešní Legislativní rady vlády, byl přitom Antonín Schauer jediným advokátem.
Co říci závěrem?
Antonín Schauer byl tělem i duší advokátem. Profesi vykonával – započteme-li i dobu, po níž byl kandidátem advokacie – čtyřiapadesát let, prakticky od ukončení právnických studií až do své smrti. Byl advokátem všestranným a velmi činorodým, stál u zrodu advokátského rodu, který by jistě, nebýt komunistické totality, v díle svého otce-zakladatele pokračoval.
Schauer nepochybně advokacii pojal primárně jako poskytování právní pomoci klientům a svoje působení v ní též jako povinnost vůči stavu a celé společnosti.
Hodnocení Antonína Schauera jako advokáta lze tak uzavřít slovy, která byla napsána již při příležitosti jeho šedesátin: „Československá advokacie je Dru Schauerovi mnohým zavázána; jeť její ozdobou a chloubou. Zavázán je však Dru Schauerovi také ostatní právnický a i neprávnický svět náš; neboť požehnané působení každého právníka, ať praktika či theoretika, zjednává a šíří úctu k právnickému vzdělání, ale i úctu a víru v právo samo.“[56]
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., právní historik, je advokátem, děkanem Fakulty právnické ZČU v Plzni a emeritním ústavním soudcem.
Foto: redakce AD
[1] Srov. Archiv Univerzity Karlovy, fond Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, část fondu Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí při PF NU v Praze, inventární číslo 1, Právněhistorická státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, str. 5031.
[2] Srov. M. Navrátil: Almanach československých právníků, Praha 1930, str. 393.
[3] Srov. op. cit. sub 1, str. 5031.
[4] Srov. Archiv Univerzity Karlovy, fond Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, část fondu Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí při PF NU v Praze, inventární číslo 37, Judicielní státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, str. 4646.
[5] Srov. Archiv Univerzity Karlovy, fond Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, část fondu Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí při PF NU v Praze, inventární číslo 65, Státovědecká státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, str. 3043.
[6] Srov. Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inventární číslo 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., str. 63.
[7] Srov. tamtéž.
[8] Srov. Šumavan č. 6, 12. 2. 1887, str. 60.
[9] Srov. Změny v listině advokátů a kandidátů advokacie v měsíci prosinci 1885, Právník, 1885, str. 858.
[10] Srov. též Šumavan č. 4, 16. 11. 1889, str. 511.
[11] Srov. Změny v listině advokátů a kandidátů advokacie v měsíci únoru 1886, Právník, 1886, str. 144.
[12] Srov. Šumavan č. 15, 14. 4. 1888, str. 166.
[13] Srov. Změny v listině advokátů a kandidátu advokacie v měsících únoru a březnu 1888, Právník 1888, str. 216.
[14] Srov. op. cit. sub 2, str. 393.
[15] Srov. tamtéž, str. 393.
[16] Srov. Šumavan č. 16, 27. 2. 1893, str. 2.
[17] V Národních listech byla uvedena i adresa Lazarská 1. Srov. Z Nového Města, Národní listy č. 295, 24. 10. 1893, str. 2.
[18] Srov. Šumavan č. 2, 14. 1. 1893, str. 21.
[19] Srov. Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok 1903, str. 3.
[20] Srov. Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, Svazek I., R. Mosse, Praha 1939, str. 713.
[21] Za JUDr. Antonínem Schauerem, Obzor hluchoněmých č. 1/1941, str. 3.
[22] Srov. J. Furych: Advokátovy zápisky, F. Topič, Praha 1929, 234 s.
[23] Srov. V. Hora: JUDr. Antonín Schauer, Právník, 1940, str. 478-479.
[24] Srov. -Zb.-: Vybočili z programu, Národní listy č. 124, 5. 5. 1893, str. 10.
[25] Srov. tamtéž.
[26] Srov. -Zb.- : Nebyla to urážka na cti, Národní listy č. 242, 1. 9. 1893, str. 2.
[27] Srov. Krádeže v lomech, Národní listy č. 107, 18. 4. 1899, str. 3.
[28] Srov. Šedesáté narozeniny Dra Antonína Schauera, Právník, 1924, str. 46-47.
[29] Srov. op. cit. sub 23, str. 478-479.
[30] Srov. Národní listy č. 273, 4. 10. 1905, str. 2.
[31] Srov. Národní listy č. 115, 27. 4. 1905, str. 5.
[32] Srov. Národní listy, č. 115, 27. 4. 1902, str. 19.
[33] Srov. op. cit. sub 23, str. 478-479.
[34] Srov. op. cit. sub 2, str. 393.
[35] Podrobněji srov. -cha: První president Nejvyššího soudu Dr. August Popelka, Právník, 1931, str. 32-36.
[36] Srov. op. cit. sub 2, str. 393.
[37] Srov. op. cit. sub 21, str. 3.
[38] Srov. tamtéž.
[39] Srov. JUDr. Antonín Schauer uměl pomáhat, Venkov č. 277, 24. 11. 1940, str. 7.
[40] Srov. op. cit. sub 2, str. 393.
[41] Srov. op. cit. sub 23, str. 478-479.
[42] Srov. op. cit. sub 28, str. 46-47.
[43] Srov. Sedmdesáté narozeniny Dr. Antonína Schauera, Právník, 1934, str. 68.
[44] Srov. Zpráva o valné hromadě Právnické Jednoty v Praze konané dne 9. února 1893, Právník, 1893, str. 75.
[45] Srov. Ze spolku českých advokátů v království českém. Národní listy č. 299, 30. 10. 1898.
[46] Podrobněji srov. S. Balík: Od Spolku českých advokátů v Království českém k Jednotě advokátů československých v Praze v letech 1918-1938, Právnické listy č. 2/2018, str. 3-7.
[47] Srov. Advokátní komora pro království české, Národní listy č. 57, 26. 2. 1899, str. 3.
[48] Srov. Spolek českých advokátů, Národní listy č. 32, 2. 2. 1902, str. 3.
[49] Srov. Výsledek voleb do advokátní komory pro král. České ve valné hromadě komory dne 9. t. m. vykonaných, Právník, 1902, str. 113.
[50] Srov. Z výboru advokátní komory, Národní listy č. 85, 25. 3. 1932.
[51] Srov. Nové představenstvo v čele advokátní komory, Národní listy č. 92, 2. 4. 1935, str. 6.
[52] Srov. op. cit. sub 2, str. 393.
[53] Srov. A. Schauer: Advokacie, in Slovník veřejného práva československého, I., Eurolex Bohemia, Praha 2000, str. 15-19.
[54] Srov. Československá společnost pro trestní právo, Právník, 1925, str. 40.
[55] Srov. Jmenování členů právní rady, Právník, 1936, str. 143.
[56] Srov. op. cit. sub 28, str. 46-47.
