Soudní dvůr EU publikoval svůj rozsudek ve věci C-664/23 | Caisse d’allocations familiales des Hauts-de-Seine, podle kterého platí, že členský stát nemůže vyloučit z nároku na rodinné přídavky zahraničního pracovníka, jehož děti narozené ve třetí zemi nedoloží, že na jeho území vstoupily oprávněně. Státní příslušníci třetích zemí, kteří byli členským státem přijati za účelem legálního výkonu práce, musí mít právo na rovné zacházení ve srovnání s tuzemskými státními příslušníky.
Arménský státní příslušník vstoupil v roce 2008 neoprávněně na francouzské území se svou manželkou a svými dvěma nezletilými dětmi narozenými v Arménii. V roce 2011 se manželskému páru narodilo ve Francii třetí dítě. V roce 2014 otec rodiny požádal o rodinné dávky na své tři děti. Přestože měl dočasnou pobytovou kartu, která mu umožňovala pracovat, Caisse d’allocations familiales (CAF) des Hauts-de-Seine (pokladna pro vyplácení rodinných dávek v Hauts-de-Seine, Francie) (dále jen „CAF“) zamítla jeho žádost pro dvě děti narozené mimo Francii.
Toto zamítnutí, které napadl před Tribunal des affaires de sécurité sociale de Nanterre (Soud pro věci sociálního zabezpečení v Nanterre, Francie), bylo založeno na chybějících dokumentech prokazujících oprávněný vstup dětí do Francie1 . Po vydání rozsudku ve prospěch žalobce Cour d’appel de Versailles (Odvolací soud ve Versailles) zamítnutí potvrdil. Cour de cassation (Kasační soud) však rozsudek z roku 2022 zrušil a zdůraznil, že odvolací soud neodpověděl na argumenty arménského státního příslušníka, pokud jde o směrnici o jednotném povolení2 , která zajišťuje rovné zacházení s pracovníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, a občany Unie.
Věc byla vrácena odvolacímu soudu, který se rozhodl předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie. Přál si vědět, zda členský stát může odmítnout zohlednit děti narozené ve třetí zemi, které jsou vyživované držitelem jednotného povolení, pokud nevstoupily na území na základě řízení o sloučení rodiny nebo pokud rodič nepředložil doklady prokazující jejich oprávněný vstup na území.
Soudní dvůr odpověděl, že je v rozporu s unijním právem, pokud se pro nárok na rodinné dávky státních příslušníků třetích zemí, kteří oprávněně pobývají ve Francii, stanoví dodatečná podmínka, která spočívá v tom, že je třeba doložit oprávněný vstup dětí, na které jsou rodinné dávky požadovány, na francouzské území. Soudní dvůr měl totiž za to, že se uložením takové podmínky se státními příslušníky třetích zemí zachází méně příznivě než se státními příslušníky hostitelského členského státu.
Připomněl, že unijní právo stanoví rovné zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států, a státními příslušníky daného státu.
Je-li totiž oprávněný pobyt státního příslušníka třetí země v členském státě prokázán, členské státy zajistí rovné zacházení s těmito pracovníky pobývajícími na jejich území a jejich státními příslušníky tím, že striktně omezí výjimky z tohoto práva.
Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na www.curia.europa.eu v den vyhlášení.
Zdroj: Soudní dvůr EU
Ilustrační foto: PIXABAY.com
1 V projednávaném případě se jedná o předložení osvědčení vydaného orgány prefektury, v němž je uvedeno, že dítě vstoupilo do Francie nejpozději v tutéž dobu jako jeden z jeho rodičů, kterému byl pobyt povolen nebo lékařské potvrzení vydané v rámci řízení o sloučení rodiny.
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě.
