Soudní dvůr Evropské unie zveřejnil své rozsudky ve věcech C-808/21 | Komise v. Česká republika a C-814/21 | Komise v. Polsko (Volitelnost a členství v politické straně), podle nichž platí, že odepření práva stát se členem politické strany občanům Unie, kteří mají bydliště v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, je v rozporu s unijním právem. Česká republika a Polsko tím, že stanoví takový požadavek státní příslušnosti, nezajišťují rovné zacházení se svými státními příslušníky, pokud jde o účinný výkon práva být volen v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu.
Unijní právo přiznává právo volit a být volen v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu občanům Unie, kteří mají bydliště v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky. Účinný výkon tohoto práva vyžaduje, aby tito občané měli rovný přístup k prostředkům, jimiž za účelem výkonu tohoto práva disponují státní příslušníci tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že členství v politické straně podstatně přispívá k výkonu volebních práv přiznaných unijním právem, má Soudní dvůr za to, že Česká republika a Polsko porušily toto právo tím, že občanům Unie, kteří mají bydliště v těchto členských státech, jejichž nejsou státními příslušníky, odepírají právo stát se členy politické strany. Jejich členství v politické straně nemůže ohrozit národní identitu České republiky nebo Polska.
České a polské právní předpisy přiznávají právo stát se členem politické strany pouze vlastním státním příslušníkům. Podle Evropské komise proto občané Unie, kteří mají bydliště v těchto členských státech, ale nejsou jejich státními příslušníky, nemohou své právo být voleni v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu, které je zakotveno v unijním právu, vykonávat za stejných podmínek jako čeští a polští státní příslušníci.
Komise měla za to, že takové odepření představuje rozdílné zacházení na základě státní příslušnosti1, a podala proto proti České republice a Polsku žaloby pro nesplnění povinnosti k Soudnímu dvoru2.
Soudní dvůr těmto žalobám vyhověl a určil, že tyto dva členské státy nesplnily povinnosti, které pro ně vyplývají ze Smluv.
Soudní dvůr uvedl, že účinný výkon volebních práv v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu, která zaručuje unijní právo, vyžaduje, aby občané Unie, kteří mají bydliště v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, měli rovný přístup k prostředkům, jimiž disponují státní příslušníci tohoto členského státu za účelem účinného výkonu těchto práv.
Politické strany přitom mají prvořadou úlohu v systému zastupitelské demokracie, který konkretizuje hodnotu demokracie, na které je Unie zejména založena. V důsledku zákazu být členem politické strany se proto tito občané Unie nacházejí v méně výhodné situaci než čeští a polští státní příslušníci, pokud jde o volitelnost v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu. Ke zvolení posledně uvedených totiž přispívá zejména to, že mohou být členy politické strany, která má organizační struktury a lidské, administrativní a finanční zdroje na podporu jejich kandidatury. Členství v politické straně mimoto představuje jedno z kritérií, na základě kterých se voliči rozhodují
Toto rozdílné zacházení, zakázané unijním právem, nemůže být ospravedlněno důvody týkajícími se respektování národní identity. Unijní právo totiž nevyžaduje, aby členské státy přiznaly dotyčným občanům Unie právo volit a být voleni v celostátních volbách, ani jim nezakazuje omezit úlohu těchto občanů v politické straně v souvislosti s těmito volbami.
Úplná znění rozsudků, a případně jejich shrnutí (C-808/21, C-814/21) jsou zveřejněna na curia.europa.eu v den vyhlášení.
Zdroj: Soudní dvůr EU
Ilustrační foto: curia.europa.eu
1 Konkrétně podle článku 22 SFEU, který stanoví, že každý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehož není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.
2 Žaloba směrující proti České republice se týká rovněž toho, že se občané Unie, kteří mají bydliště v tomto členském státě, ale nejsou jeho státními příslušníky, nemohou stát členy politického hnutí.
