Děti vězněných rodičů jsou neviditelné oběti trestných činů. Trpí odloučením, smutkem i pocity studu, Mají čtyřikrát větší riziko traumatu než jejich vrstevníci, se svým trápením se raději nesvěřují, uzavírají se. O tom, jak podpořit děti a rodiny, které jsou ovlivněny uvězněním rodiče, jednali v poslanecké sněmovně u kulatého stolu zástupci Ministerstva spravedlnosti, Vězeňské služby, Mezinárodního vězeňského společenství, neziskových organizací, vystoupili zde i zástupci rodin, kteří se s uvězněním svého člena potýkají, včetně dětí, jejichž výpovědi silně zapůsobily na všechny přítomné.
V rámci kulatého stolu, který 2. prosince uspořádalo v hlavním jednacím sále sněmovny Mezinárodní vězeňské společenství (MZV) a Eva Decroix, poslankyně, členka Sekce ČAK pro rodinné právo, byly představeny také výsledky projektu Hra s mámou a tátou (Game With Mum and Dad), který na evropské úrovni koordinuje organizace Children of Prisoners Europe (COPE) a v České republice ho realizuje právě Mezinárodní vězeňské společenství. Setkání bylo příležitostí otevřít širokou diskuzi o této problematice, o postojích společnosti vůči dětem vězňů, i ke sdílení zkušeností s projektem. Vedle velmi emotivních výpovědí rodinných příslušníků uvězněných osob (manželek či babiček rodin, jež zůstaly na výchovu nezletilých samy) a jejich dětí, zde vystoupili také dva uvěznění otcové rodin, kteří přiznali, že si teprve zde uvědomili, jak silně mohou být situací v rodině negativně ovlivněni i jejich děti, a setkání s nimi v rámci projektu Hra s mámou a tátou si velmi chválili.
Cílem projektu je podpořit, upevnit, či znovu navázat vztahy odsouzeného rodiče s dítětem prostřednictvím možnosti setkat se v prostředí příjemném a vhodném i pro malé děti, kde si mohou s dětmi hrát a dovádět tak, jak by to dělali na svobodě. Mohou si zde s dětmi zahrát různé hry, společně malovat, tvořit a podobně. Den, který věznění rodiče takto mohli díky projektu strávit se svými dětmi a rodinami při fotbalovém zápase, sportovních hrách, ale také při společném stolování a dalších aktivitách, si všichni zúčastnění velmi chválili a podle jejich vlastních slov si ho skutečně naplno užili.
Podobné akce jsou důležité nejenom pro vězněné rodiče, ale především pro jejich děti, o kterých se často mluví jako o „neviditelných obětech“, na něž odloučení od rodiče dopadá v plné síle. Možnost setkávání v přijatelném a přátelském prostředí dává dětem možnost být v bližším kontaktu s rodičem, mít možnost si s ním popovídat, něco hezkého společně zažít a nezpřetrhat tak jejich už tak často křehké vztahy. Potvrzuje se, že takto zaměřené akce podporují rodinné a rodičovské vazby, které každé dítě ke svému zdravému vývoji nutně potřebuje.
Trauma ovlivňuje život dětí nejen v přítomnosti, ale i do budoucna
Jak vyplývá také z tříletého výzkumu „Rodičovství za mřížemi“ Masarykovy univerzity v Brně a organizace Mezinárodní vězeňské společenství, děti, které mají některého z rodičů ve vězení, mají čtyřikrát vyšší riziko traumatu než jejich vrstevníci, zažívají silné pocity smutku, odcizení, vyloučení, nechtějí se se svým trápením svěřovat, protože cítí zahanbení. Mnozí z nich jsou postaveni do situaci, kdy musí rychleji dospět a převzít vlastní odpovědnost za život. Objevuje se u nich často i sebepoškozování. Trauma ovlivňuje jejich život ve všech úrovních nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti, má vliv i na jejich schopnost navazovat vztahy, ať už s jednotlivci, tak i v širší společnosti. Nepříznivé životní okolnosti v dětství mají vliv na celý jejich další život. Výpovědi samotných dětí v rámci kulatého stolu tato zjištění jen potvrdily a zasáhly přítomné i emocionálně.
Podle odborníků by v Česku mohlo být 30 až 40 tisíc dětí, které mají rodiče ve vězení. Rodiče může dítě ve vězení navštívit jednou měsíčně nejdéle na tři hodiny, případně dvakrát měsíčně na jedena půl hodiny, což ale z kapacitních důvodů není možné všude. Na návštěvu mohou přijít zároveň nejvíce čtyři lidé včetně dětí, které do věku 15 let musí doprovázet dospělá osoba.
Podle vyjádření všech přítomných na kulatém stole ve sněmovně je třeba situaci dětí, jejichž rodiče jsou ve výkonu trestu, výrazně zlepšit, zkvalitnit podmínky pro návštěvy ve věznicích, ale také více podpořit možnost vzájemné komunikace dětí a vězněného rodiče i prostřednictvím telefonu a podobně. A umožnit tak všem stranách nezpřetrhat vzájemné vazby a udržet rodinné kontakty.
„Začali jsme prostory, nakolik můžeme a dokážeme, vylepšovat a estetizovat. Máme před sebou ale ještě velký kus cesty, mentálně jsme na ni připraveni,“ popsal situaci ředitel Vězeňské služby Simon Michailidis. Návštěvní místnosti ve věznicích byly podle něj dlouho skutečně nepřívětivé a pro děti nevyhovující. To potvrdili i rodinní příslušníci, kteří mluvili o tom, že děti často už nechtěli do vězení za jedním z rodičů docházet, prostředí pro ně bylo stresující a nechtěli se tam již vracet.
Kontakt rodiče s dítětem by měl být možný v co největší míře v co nejlepších podmínkách a co nejkvalitněji. Ve věznici ve Světlé nad Sázavou vznikl například podle norského modelu domek, kde může rodina trávit společně čas v soukromí, bez sluchové a zrakové kontroly dozorců. Rodina se tak setká v přirozeném prostředí, kde si mohou jeden druhé skutečně užít.
Po ukončení závěrečné diskuze kulatého stolu byla v prostorách sněmovny pro děti vězněných rodičů a hosty připravena vánoční besídka, jako příjemná tečka za podnětnou diskuzí, která jak všichni přítomní doufají, byla startem k realizaci skutečných kroků k lepším podmínkám setkávání dětí a rodičů ve vězení.
Redakce AD
Foto: canva.com, VSČR
