Umělá inteligence. Pojem, který v poslední době slýcháváme stále častěji a setkáváme se s ním v různých oblastech lidského života. Jak moc proniká umělá inteligence do advokacie, co nám přináší za výhody nebo naopak co nám vezme? A jsme na to jako advokáti dostatečně připraveni?
Mnoho z nás si při své advokátní praxi pravděpodobně klade tyto nebo podobné otázky, ale odpovědi není snadné v dostupných publikacích či článcích v internetovém prostředí nalézt. To mě inspirovalo k sepsání tohoto zamyšlení, které, věřím, nezůstane bez odezvy a přispěje k věnování větší pozornosti samotné roli advokáta i budoucnosti advokacie nejen ve vztahu k prolnutí s umělou inteligencí. Své názory a postřehy opírám o svou téměř dvacetiletou generální praxi advokáta, který začínal jako student v advokátní kanceláři v době, kdy se ještě komunikovalo převážně prostřednictvím poštou doručovaných dopisů s doložkou „Vaši odpověď budu očekávat do 14 dnů“, zatímco současnou hektickou dobu bych mohl charakterizovat slovy „včera bylo pozdě“.
Snad každý advokát se v minulosti ve své praxi setkal s tím, že mu klient reagoval na jeho právní rady a doporučení tvrzením, že jeho sousedka ale postupovala jinak a u soudu vyhrála nebo že kolega z práce dostal přece obě děti do své výlučné péče. Někdy s menším a jindy s větším úsilím se pak advokát snažil uvést věc na pravou míru a klientovi vysvětlit, že jeho případ a případ jeho sousedky nejsou zcela srovnatelné, a proto není možné postupovat stejně. Později, s rozmachem různých televizních pořadů se soudní tematikou a seriálů z policejního prostředí, začali mnozí klienti „argumentovat“ při jednáních s advokáty tím, že to tak viděli v televizi. Následně se přidal též další neprůstřelný argument, že to či ono četli na internetu. V dnešní době pak již někteří klienti přímo využívají dostupných nástrojů umělé inteligence a začínají s ní řešit i právně zaměřené dotazy. V praxi se pak setkávám s tím, že klientům vyvracím nejen jejich mylné názory, které mají od kolegy v práci, který už má za sebou dva rozvody, a proto o tom přece musí vědět hodně, ale též názory odvozené z toho, co viděli v televizi, četli na internetu nebo jim odpověděla umělá inteligence. A právě v tom vidím jedno z rizik, o nichž se bohužel velmi málo mluví a píše.
V dnešní uspěchané době je velmi pohodlné (a navíc víceméně zdarma) zadat kdykoli a kdekoli do svého chytrého mobilního telefonu dotaz prostřednictvím dostupných nástrojů umělé inteligence a během pár sekund obdržet příslušnou odpověď. Jenže mohu mít skutečně jistotu, že je tato odpověď po právní stránce správná? Z jakých vstupních dat umělá inteligence vycházela? Zadal jsem jí vůbec svůj dotaz dostatečně srozumitelně, aby mě umělá inteligence „pochopila“? A rozumím zcela správně získané odpovědi?
Pokud bych o správnosti těchto uměle vygenerovaných odpovědí podle vlastní praxe i praxe klientů nepochyboval, pravděpodobně by tento článek vůbec nevznikl. Já si však opakovaně tyto otázky kladu. A s tím souvisí i jedna zásadní a pro naší práci dle mého názoru klíčová vlastnost advokáta (živé bytosti) odlišná od umělé inteligence (programu), a to empatie. Snaha porozumět klientovi, projevit zájem a pochopení jsou z mé dlouholeté praxe velmi důležité prvky tvořící vztah mezi klientem a advokátem, ať již se projeví v rámci jedné konzultace nebo se vyskytuje v průběhu mnohaleté spolupráce. Empatie advokáta navíc podporuje důvěru klienta, která je nezbytným předpokladem pro samotné poskytování právních služeb. Bez klientovy důvěry je práce advokáta velmi obtížná či zcela nemožná.
Osobně se domnívám, že práce advokáta by měla být chápána též jako určité poslání. Prostřednictvím advokacie v nejširším smyslu se advokáti podílejí na zvyšování právního povědomí ve společnosti a současně mají nebo mohou mít nezanedbatelný vliv a působit v pozitivním smyslu nejen na své klienty, ale i lidi v jejich okolí a potažmo až na celou společnost (nejen prostřednictvím sociálních sítí nebo médií). Na tuto svou roli by advokáti neměli rezignovat, neboť je v určitém smyslu nezastupitelná. Nebude-li advokát vyhrocovat soudní spor klienta jen proto, aby dokázal klientovi, že za něj maximálně bojuje, využívá veškeré právní prostředky, včetně všech námitek a stížností, a jeho fakturace je tak zcela oprávněná, může klientovi předestřít různé možnosti řešení sporu, včetně zahájení mimosoudních jednání či využití mediace, a naopak tak přispět k uklidnění emocí a nastolení přívětivější atmosféry, v níž je možné snadněji dosáhnout řešení. A k tomu postačí často jen využít výše zmíněnou empatii, a to nejen ve vztahu ke klientovi samotnému, ale i k protistraně a dalším zúčastněným.
Stejným způsobem lze na klienta společensky pozitivně působit i v roli obhájce, kdy může klientovi nabídnout cestu k přijetí vlastní viny, odpovědnosti za své činy a práci na sobě, aby obviněnému uložený trest nepůsobil jako křivda a pomsta ze strany státu a orgánů činných v trestním řízení, ale byl přijat s pokorou a v ideálním případě s pochopením.
Obávám se však, že ocitneme-li se v budoucnu v zajetí umělé inteligence bez jakékoli empatie a lidskosti, budou nás čekat obtížné výzvy a úkoly, jejichž řešení bude mnohem náročnější. Ačkoli nám bude moci být umělá inteligence v lecčems prospěšná, její nevhodné využívání nebo dokonce zneužívání se naopak může stát něčím nebezpečným, což už lze sledovat v současné době. Ve vztahu k nám blízké advokacii se pak obávám stále narůstajícího počtu lidí (záměrně nepoužívám označení „klienti“, neboť právě tyto osoby našimi klienty nechtějí být), kteří se budou z různých důvodů stále více spoléhat na informace a rady získané na internetu nebo za pomoci umělé inteligence.
Nemusí se nutně jednat jen o nejmladší generace, které mají k moderním technologiím nejblíže a u nichž jsou již tyto technologie nedílnými součástmi jejich každodenních životů. Domnívám se, že tak bude stále aktuálnější a naléhavější kladení si čtyř výše uvedených otázek (Je získaná odpověď po právní stránce správná? Z jakých vstupních dat umělá inteligence vycházela? Zadal jsem jí vůbec svůj dotaz dostatečně srozumitelně, aby mě umělá inteligence „pochopila“? A rozumím zcela správně získané odpovědi?). A čím méně nad tímto budeme jako společnost přemýšlet, tím více se můžeme dostávat do stále složitějších situací.
Bude-li se stále větší množství lidí nekriticky spoléhat na výstupy umělé inteligence v oblasti práva, jakožto společenského systému vytvořeného lidmi a pro lidi, řídit se slepě takto vygenerovanými radami, využívat a podepisovat různé smlouvy a jiné právní dokumenty vytvořené umělou inteligencí, a to vše, aniž by byla zaručena správnost (pravdivost) výstupů a minimálně i jejich soulad s právem a obecně přijímanými morálními zásadami, může podle mého názoru nastávat větší zmatek, mohou narůstat mezi lidmi různá nedorozumění a vznikat právní spory, může být ohrožena důvěra v právní stát a mohou pochopitelně vznikat i nemalé finanční škody. Konkrétně se pak mezi lidmi mohou v mnohem větším rozsahu šířit např. různé smlouvy s neplatnými nebo zcela nevýhodnými ustanoveními, s nimiž se v prostoru internetu můžeme bohužel setkat v určité míře již v současnosti. A to je možná uveden jeden z příkladů nejméně škodlivých.
Jakákoli náprava výše uvedených dopadů však bude velmi pravděpodobně spojena s vyššími náklady, bude časově náročná a bude vyžadovat mnohem více úsilí, a to i za nezbytného přispění advokátů. Má tak být v budoucnu jednou z hlavních náplní práce advokáta náprava toho, co způsobí klienti za „pomoci“ umělé inteligence? Pokud ano, věřím, že na to budeme všichni včas společně připraveni.
Na závěr svého zamyšlení připojuji vyjádření samotné umělé inteligence, jejímuž nástroji Gemini jsem zadal dotaz shodný s názvem svého článku. A zde je její odpověď:
„Advokacie prochází významnou transformací, ovlivněnou především digitalizací a měnícími se požadavky klientů. Advokacie se stává komplexnější a dynamičtější profesí. Právníci budou muset být nejen odborníky na právo, ale také schopnými komunikátory, analytiky a obchodníky. Budoucnost advokacie spočívá v kombinaci lidského faktoru a nejnovějších technologií.“
Názor na tuto problematiku nechť si učiní každý sám.
JUDr. Boris Vršinský, advokát vykonávající generální praxi v Praze
Foto: pixabay.com
