Advokátní tarif
Poslední významná úprava advokátního tarifu před přijetím novely č. 258/2024 Sb., účinné od 1. ledna 2025, proběhla v roce 2006, takže ten již dlouho nereflektoval aktuální ekonomickou realitu. Inflace a růst průměrné mzdy významně zvýšily náklady na poskytování právních služeb, zatímco advokátní tarif zůstal prakticky po 18 let nezměněn. Zatímco mzdy obecně v českém hospodářství každoročně rostou, advokátům závislým na úhradách dle tarifu nejenže odměna nerostla, ale její reálná výše dokonce klesala důsledkem inflace a zvyšujících se nákladů. Advokáti závislí na ustanovování soudem neměli možnost získat za svou práci spravedlivou a adekvátní odměnu. Tato situace ohrožovala nejen jejich ekonomické přežití, ale i schopnost státu zajistit právo na obhajobu a právní zastoupení pro všechny občany. Následující článek proto rozebírá, proč bylo přijetí novely advokátního tarifu nutné, a to po provedení důsledné analýzy zohledňující vývoj mezd a inflace.
Historie advokátního tarifu a současný stav
Poslední relevantní změna advokátního tarifu proběhla vyhláškou č. 276/2006 Sb. s účinností od 31. 8. 2006, tedy před více než 18 lety. Od té doby se jen mírně zvýšilo několik položek (v roce 2013) a byla ukončena tzv. povodňová daň (k 1. lednu 2023), která od roku 1997 snižovala mimosmluvní odměny advokátů a obhájců ex offo. Zpočátku šlo o 10% snížení, které se v roce 2011 zvýšilo na 30 % a od roku 2013 se snížilo na 20 %.
Na rozdíl od jiných právnických profesí, jako jsou soudci nebo státní zástupci, je tarifní odměna advokátů pevně vázána na fixní advokátní tarif, který se upravuje pouze jednou za mnoho let. Tarif tak nereflektuje každoroční růst průměrné mzdy ani inflaci.
Rozdíl výpočtu inflace – kumulativní vs. meziroční inflace
Kumulativní inflace od roku 2007 do roku 2023 činila 61,1 %. Meziroční inflace, která se počítá složeným výpočtem, však činila za období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2023 dokonce 80,1 %.
Je nutné vycházet z meziročního výpočtu inflace. Na inflaci není možné hledět optikou prostého součtu, metodikou výpočtu kumulativní inflace. Inflace se vypočítává na bázi meziročního srovnání cenové hladiny. Je třeba užít matematicky složeného výpočtu, kdy základem pro výpočet v jednotlivých letech není základní jednotka, ale základní jednotka + inflace za předcházející kalendářní rok. Tento složený výpočet ukazuje, že reálná hodnota peněz v čase klesla výrazně více, než by naznačoval prostý součet inflace.
Modelování výpočtu inflace v době od 2007 do 2023
Tabulka demonstruje rozdíl hodnot při výpočtu inflace na základě kumulativního výpočtu inflace (tedy součet procent inflace v předcházejících letech v roce posledním) oproti výpočtu meziroční inflace metodikou složeného výpočtu.
Srovnání odměny advokáta s odměnou soudce
Pokud budeme aplikovat výše uvedenou metodiku složeného výpočtu při komparaci odměny soudce a advokáta závislého na příjmech státu (z ex offo činnosti), můžeme demonstrovat, jaký je rozdíl v odměně advokáta a soudce v běhu času.
Budeme vycházet z předpokladu, že advokátní tarif byl poslední velkou novelou nastaven v roce 2006 tak, aby advokáti měli v průměru hrubý zisk odpovídající hrubé mzdě soudce.
Plat soudce se stanoví dle zák. č. 236/1995 Sb. (dále „zákon o platu soudců“). Platová základna činí dle ust. § 3 zákona o platu soudců trojnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok.[1]
Pro zjednodušení výpočtu není v modelovém výpočtu kalkulováno s „povodňovou slevou“, která byla nuceně uvalena státem na poskytování právních služeb v letech 1997 až 2023. Stejně tak není v modelovém výpočtu kalkulováno se „zmrazením“ soudcovských platů, k čemuž několikrát došlo. Dlužno však dodat, že se soudci o doplacení těchto platů se státem s úspěchem soudili.
Modelování hrubého příjmu soudce (při uplatnění platové základny a koeficientu 1,0) v letech 2007-2023
Rok v tabulce směřuje k platové základně soudce. Průměrná mzda je pro ten který rok uvedena hodnotou odpovídající předminulému kalendářnímu roku (tedy pro rok 2007 je uvedena hodnota průměrné mzdy za rok 2005).
Modelování hrubého zisku advokáta při účtování dle aktuálního advokátního tarifu
Závěry plynoucí ze srovnání odměny soudce a advokáta závislého na příjmech od státu:
- Zatímco soudce si na svém platu mezi lety 2007 a 2024 polepšil o neuvěřitelných 120 %, zisk advokáta naopak poklesl o 46,6 %.
- V případě aplikace meziročního srovnání generování kapitálu soudce a advokáta lze konstatovat, že soudce vygeneroval v letech 2007-2024 plat ve výši 17 736 552 Kč, zatímco advokát ve stejném období vygeneroval pouze 9 928 733 Kč.
- Důvodem takto širokého rozevření nůžek v čase je skutečnost, že v případě soudce docházelo k meziročnímu nárůstu jeho platu. V případě advokáta byla jeho odměna (příjem) ustálena a nenarůstala. Avšak advokát je podnikatelem (výkon „svobodného povolání“), kterému narůstají o meziroční inflaci náklady. Právě díky nárůstu nákladů, jež nebyly kompenzovány, došlo ke snížení reálného zisku advokáta.
Tento nepoměr ukazuje na zjevné zvýhodnění soudců, jejichž platy jsou pravidelně upravovány dle průměrné mzdy, zatímco advokáti účtující dle tarifu zůstávali na úrovni z roku 2006. Tímto docházelo k nedůvodnému a nelegitimnímu prohloubení rozdílů mezi justičním stavem a stavem advokátním na úkor stavu advokátního, u kterého došlo ke značnému snížení životního standardu, jde-li o advokáty účtující v režimu tarifu.
Růst průměrné mzdy
Od roku 2006 došlo k významnému navýšení průměrné mzdy v České republice, a to o více než 100 %. Tento růst mzdy se promítá nejen do všeobecného zdražování životních nákladů, ale také do zvýšených nákladů na vedení advokátních kanceláří, vč. mzdy administrativního a odborného personálu. Zatímco platy soudců se odvozeně od průměrné mzdy pravidelně navyšovaly, odměny advokátů zůstávaly ve výši odpovídající roku 2006, což vedlo k prohloubení rozdílu mezi odměnou soudců a advokátů.
Růst průměrné mzdy se současně odráží i v rostoucích nárocích na zaměstnance v advokátních kancelářích. Aby advokáti mohli udržet krok s ekonomickým vývojem, potřebují nejen investovat do odborného personálu, ale také do moderních technologií a infrastruktury, která je nezbytná pro moderní a efektivní poskytování právních služeb. Zastavení navyšování advokátního tarifu vedlo k tomu, že advokáti v menších kancelářích si často nemohli dovolit tyto investice, což vedlo k poklesu kvality služeb a zvýšení pracovního vytížení jednotlivých advokátů. Ti byli nuceni vykonávat nejen právní, ale i administrativní činnosti, které by jinak mohli delegovat na pomocný personál. Tak jako to ostatně dělají soudci. Tyto skutečnosti též vedly k tomu, že advokáti byli nuceni buď zvyšovat své smluvní odměny pro klienty, nebo omezit své služby, což mělo dopad na dostupnost právní pomoci pro veřejnost.
Důsledky neaktualizování advokátního tarifu
Nezajištění práva na obhajobu
Právo na obhajobu a právní zastoupení jsou garantována Listinou základních práv a svobod. Inflace a rostoucí náklady na chod advokátních kanceláří vedou k tomu, že mnozí advokáti odmítají vykonávat činnost ex offo, což způsobuje horší dostupnost těchto služeb. Tento trend má závažné důsledky nejen pro samotné advokáty, ale i pro občany, kteří se ocitají v situaci, kdy jejich právo na kvalitní obhajobu není plně realizováno. Advokáti, kteří nejsou finančně spravedlivě ohodnoceni a dostatečně motivováni, nemohou svou práci vždy vykonávat na požadované úrovni. Jejich činnost se tak může omezit na pouhou pasivní účast, což v důsledku vede ke snížení kvality právní pomoci poskytované lidem, kteří na ni mají právo.
Advokacie je podnikatelská činnost, což znamená, že advokáti mají náklady na provoz kanceláře, personál a další výdaje, které musejí pokrýt. Advokáti dokonce nejsou oprávněni vedle advokacie vykonávat ani další činnost s výjimkou pedagogické a publikační činnosti. To vše, aby byla zachována náležitá kvalita právních služeb. Advokáti nejsou zpravidla příjemci dotací, finančních pobídek ani jiných zvýhodnění, které získávají neziskové organizace, průmyslové a jiné podnikatelské subjekty od státu. Nelze proto očekávat, že advokáti budou svou práci vykonávat jako sociální službu s minimální přidanou hodnotou, podobně jako řada „neziskových“ organizací dotovaných ze státního rozpočtu. Na rozdíl od neziskových organizací advokáti nedostávají dotace na svou činnost, a pokud obdrží jakékoliv peněžní prostředky od státu, jedná se o odměnu za vykonanou práci, nikoliv o dotaci na provoz nebo podporu jejich činnosti.
Dalším důležitým aspektem je, že kvalitní právní zastoupení by nemělo být dostupné pouze těm, kteří si jej mohou dovolit, ale i těm, kteří se nacházejí v obtížné finanční situaci. Jednou ze základních povinností státu je zajistit obhajobu v trestním řízení a možnost svobodné volby advokáta pro širokou veřejnost. Pokud je obhajoba pro poskytovatele těchto služeb ztrátová, stát tím porušuje svou povinnost zajistit řádnou obhajobu (právní zastoupení) v trestním i civilním řízení. To má negativní dopad na celý systém spravedlnosti, kdy se někteří občané mohou ocitnout v nevýhodné situaci, protože nemají přístup k dostatečně kvalitní právní pomoci.
Stát by měl zajistit, aby advokáti byli spravedlivě finančně ohodnoceni za svou práci v rámci systému ex offo, čímž by se zvýšila motivace advokátů poskytovat kvalitní služby všem občanům bez ohledu na jejich finanční situaci. Kvalitní obhajoba je základem spravedlivého procesu a její nedostupnost nebo snížená kvalita může vést k nespravedlivým rozhodnutím, která mají dlouhodobé důsledky pro životy jednotlivců i pro společnost jako celek.
Nezajištění práva na spravedlivý proces
Jedním ze základních práv zakotvených v Listině základních práv a svobod je právo na spravedlivý proces. Nedílnou součástí tohoto práva je i právo na řádnou a spravedlivou náhradu nákladů řízení. Tato náhrada by měla úspěšnému účastníkovi pokrýt veškeré výdaje spojené s obhajobou jeho práv a měla by zaručit, že účastník nebude ekonomicky znevýhodněn v důsledku vynaložení finančních prostředků na právní zastoupení.
Náhrada nákladů řízení však byla přiznávána na základě advokátního tarifu, který byl platný po dobu 18 let. Advokátní tarif vůbec nezohledňoval významné změny v ekonomickém prostředí, jako je dlouhodobý nárůst inflace či pravidelný růst průměrné mzdy. Advokáti přitom do cen svých služeb v režimu smluvních sazeb tyto změny obvykle promítají, aby udrželi hodnotu své odměny odpovídající nákladům a realitě ekonomického trhu. Výsledkem tohoto rozporu mezi zastaralým tarifem a skutečnými náklady na právní služby je, že klienti ve většině případů zaplatili za služby advokáta vyšší částky, než jaké jim byly později soudem přiznány v rámci náhrady nákladů řízení.
Tento stav tedy vedl k situaci, kdy úspěšný účastník soudního řízení často nemá plně kompenzovány své náklady, které musel vynaložit, aby hájil svá práva. Rozdíl mezi reálně vynaloženými náklady a částkou přiznanou soudem byl poté nucen nést ze svého. Taková praxe podkopává právo na spravedlivý proces a může mít odrazující efekt na potenciální žalobce, kteří se chtějí domoci spravedlnosti. V mnoha případech na vymáhání práva zkrátka rezignují.
Vliv na dostupnost a kvalitu právních služeb
Dalším negativním důsledkem včasného neaktualizování advokátního tarifu je ohrožení dostupnosti právních služeb pro širokou veřejnost. Advokáti, kteří nejsou schopni pokrýt své náklady z příjmů plynoucích z advokátního tarifu, jsou nuceni odmítat případy, které pro ně nejsou rentabilní, což se týká zejména ex offo zastoupení. To má za následek snížení dostupnosti právních služeb pro občany s nižšími příjmy, kteří nejsou schopni platit smluvní odměny. V menších městech a ohrožených regionech se situace ještě více zhoršuje, což může vést k monopolizaci právních služeb a koncentraci advokacie v několika velkých kancelářích ve velkých městech.
Stagnace advokátního tarifu v České republice má současně závažné dopady na kvalitu právních služeb. Advokáti, kteří se musejí soustředit na ekonomické přežití, nemají prostředky na odborné vzdělávání, modernizaci kanceláře či rozvoj své činnosti. To se negativně projevuje na kvalitě poskytovaných právních služeb, zejména u občanů, kteří potřebují zastoupení v komplexních případech. Advokáti často nemají čas ani prostředky věnovat se specifickým právním oblastem, což vede k poklesu kvality služeb.
Advokáti s kratší právní praxí jsou situací obzvláště zasaženi. Pro mnohé není provozování praxe ekonomicky udržitelné, a tak opouštějí obor nebo se vyhýbají rizikovějším případům. Tím advokátní profese přichází o mladé odborníky, což ohrožuje budoucí rozvoj advokacie a snižuje kvalitu a dostupnost právní pomoci.
Podle statistik České advokátní komory mnoho advokátů přestává poskytovat právní pomoc v ex offo případech, kdy jsou ustanoveni soudem a odměna je hrazena státem. Tyto odměny nepokrývají ani základní náklady na provoz kanceláře, což snižuje počet advokátů ochotných tyto případy přijímat. Výsledkem je ohrožení dostupnosti právní pomoci pro sociálně slabší občany, což zvyšuje riziko nespravedlivého soudního rozhodování.
Základní rozdíly mezi novým a starým advokátním tarifem
Pokud nahlédneme do obsahu novely advokátního tarifu č. 258/2024 Sb., ta zachovává sazby mimosmluvní odměny ve stávající podobě, jak je stanoveno v § 7 advokátního tarifu. Navrhované změny sazeb založené na tarifní hodnotě se bohužel nepodařilo prosadit. To je odůvodněno tím, že inflace ve sporech týkajících se peněžitých nároků se projeví přímo ve výši hodnoty předmětu sporu. Tím se automaticky zvýší základna (tarifní hodnota), ze které se počítá hodnota každého úkonu právní služby. To není pravda. Odměna advokátů dle § 7 se totiž zvyšuje degresivně, nikoliv rovnoměrně.
Hned několik změn bylo provedeno v ust. § 9 nového advokátního tarifu, kde byla navýšena tarifní hodnota určená fikcí. Ve všech případech, kdy nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, byla tarifní hodnota zvýšena z 10 000 Kč na 30 000 Kč. Z tohoto pravidla platí níže uvedené výjimky.
Ve věcech péče o nezletilé se zvýšila tarifní hodnota z 5 000 Kč na 10 000 Kč. Stejná částka nyní platí i ve věcech výživného pro zletilé děti, a rovněž se vztahuje na osvojení, podpůrná opatření, svéprávnost, nezvěstnost, prohlášení o smrti, přivolení k zásahu do tělesné integrity, přípustnost převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a ve věcech opatrovnictví.
Tarifní hodnota ve věcech uvedených v § 9 odst. 3 advokátního tarifu, jako jsou určovací žaloby, žaloby na nahrazení projevu vůle, zřízení či zrušení věcného břemene, práva stavby, nebo ve věcech osobnostních práv, ochrany osobních údajů, průmyslového a duševního vlastnictví (pokud neobsahují nárok na náhradu nemajetkové újmy), se zvyšuje z 35 000 Kč na 65 000 Kč.
Tarifní hodnota ve věcech určovacích žalob, kdy předmětem je penězi neocenitelná věc a současně se jedná o obchodní závod, nemovitost nebo právo z průmyslového či jiného duševního vlastnictví, se zvyšuje z 50 000 Kč na 113 000 Kč. Stejná hodnota platí i pro případy týkající se svěřenských fondů, obchodních korporací a dalších právnických osob.
Částka 88 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech projednávaných podle soudního řádu správního (kromě daňových věcí) a ve věcech podle části páté občanského soudního řádu.
Tarifní hodnota ve věcech ústavních stížností činí 128 000 Kč, s výjimkou případů péče o nezletilé, výživného pro zletilé děti, osvojení, podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti, prohlášení o smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a ve věcech opatrovnictví, kde je tarifní hodnota 30 000 Kč.
Další provedená změna spočívá v tom, že se nyní bude určovat tarifní hodnota jako částka peněžitého plnění nebo hodnota věci či práva, a to s maximálním limitem 500 000 Kč, ve věcech týkajících se např. osobnostních práv, ochrany před zveřejňováním informací, ochrany proti nekalé soutěži, pokud je součástí návrh na přiměřené zadostiučinění, a nejde-li o záležitosti týkající se vztahů mezi podnikateli či např. u určení, zda existuje právní vztah nebo právo, nebo určení neplatnosti právního jednání, pokud jde o obchodní závod, nemovitou věc nebo právo z průmyslového či jiného duševního vlastnictví, pokud lze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích.
Novela advokátního tarifu se rovněž dotkla i odměny za řízení o tzv. formulářových žalobách, tedy v těch řízeních, kde tarifní hodnota věci nepřesahuje 50 000 Kč. U těchto řízení došlo k navýšení sazeb s ohledem na výši tarifní hodnoty, např. v řízeních s tarifní hodnotou do 10 000 Kč byla sazba zvýšena z 200 Kč na 300 Kč, v řízeních s tarifních hodnotou přes 10 000 Kč do 30 000 Kč byla sazba zvýšena z 300 Kč na 400 Kč.
Rovněž došlo k navýšení tarifních hodnot u sazeb pro trestní obhajoby v ust. § 10 advokátního tarifu.
Úplnou novinkou v advokátním tarifu je odměna za zastupování ve správním řízení, přičemž obecná tarifní hodnota činí 18 000 Kč. Z tohoto obecného pravidla existují výjimky např. pro přestupkové řízení nebo daňové řízení, kde se tarifní hodnota bude určovat jiným způsobem.
Dále bylo nově upraveno, že i za úkony jako podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a stížnosti proti rozhodnutí o vazbě náleží plnohodnotná odměna za právní služby.
Nový tarif mj. zavedl navýšení mimosmluvní odměny za různé úkony právních služeb. Např. sazba za prohlášení o pravosti podpisu či provedení autorizované konverze dokumentu vzrostla z 30 Kč na 70 Kč, což je více než dvojnásobné zvýšení.
Dále došlo ke zvýšení paušální částky na některé hotové výdaje, tzv. režijního paušálu, který byl zvýšen z 300 Kč na 450 Kč za jeden úkon právní služby. Toto zvýšení by mělo reflektovat nárůst nákladů advokáta, jako je poštovné, hovorné či přepravné.
Došlo také ke zvýšení náhrady za promeškaný čas, a to z původních 100 Kč na 150 Kč za každou započatou půlhodinu.
Nebylo rozhodnuto pouze o zvýšení sazeb, ale také o snížení. Odměna advokátovi se nově snižuje, pokud zastupuje nebo obhajuje dvě nebo více osob při společných úkonech. Za druhou zastupovanou osobu dostane advokát sníženou odměnu o 20 %, za třetí o 40 %, za čtvrtou o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %.
Adekvátnost navýšení advokátního tarifu
Deklarované navýšení odměn dle novely advokátního tarifu vnímám jako nedostatečné. Dopady inflace byly odstraněny pouze u některých nižších advokáty účtovaných položek, jako je prohlášení advokáta o pravosti podpisu či konverze listin, anebo u náhrady režijních nákladů. Ve vztahu k odměnám došlo v některých případech ke „smazání“ inflace v posledních cca třech letech. Nikoliv více. Skutečnost, že došlo k navýšení hodnoty věci, neznamená, že adekvátně byla zvýšena odměna advokáta. Jak uvedeno výše, výpočet hodnoty odměn advokáta probíhá degresivně.
Při zhodnocení toho, zda nový advokátní tarif dostatečně reflektuje pádivou inflaci a nárůst mezd, je nutné vzít v úvahu nejen konkrétní změny v sazebníku, ale i celkový ekonomický kontext. Inflace v České republice dosáhla v posledních letech významných hodnot a rostoucí životní náklady přiměly mnoho sektorů ke zvyšování platů a cen. Novela advokátního tarifu by tak měla reagovat na tyto trendy a umožnit advokátům lépe pokrývat náklady spojené s poskytováním právních služeb. Ale také myslet na personální a technický rozvoj kanceláří.
Závěr
Přijetí novely advokátního tarifu bylo nezbytné pro zajištění spravedlivé odměny advokátů, zajištění práva na spravedlivý proces, práva na přístup k právní pomoci, ale také pro zachování konkurenčního prostředí v oblasti právních služeb. Dosavadní tarifní odměny nereflektovaly reálné ekonomické podmínky, což vede ke stálému poklesu počtu advokátů v menších městech, ohrožení dostupnosti právních služeb a porušení práva na spravedlivý proces. Novela advokátního tarifu by tak měla zajistit, aby přísudky soudů odpovídaly reálným nákladům řízení, a měla by umožnit advokátům poskytovat kvalitní služby i v ekonomicky méně atraktivních regionech.
Do budoucna je nezbytné, aby advokátní tarif byl novelizován v kratších časových úsecích. Advokátní tarif nezměněný po dobu delší 18 let nutně nemůže plnit svoji úlohu.
Pravidelné navyšování advokátního tarifu by znamenalo zajištění lepší dostupnosti právních služeb v regionech, což by vedlo k posílení hospodářské soutěže mezi advokáty. Pravidelné navyšování je také klíčovým krokem k zajištění spravedlnosti, dostupnosti právní pomoci a kvalitního právního zastoupení pro všechny občany bez ohledu na jejich ekonomické možnosti nebo místo bydliště. Tento krok je nezbytný pro udržení důvěry veřejnosti v právní systém a pro zajištění, že právo na obhajobu a spravedlivý proces bude skutečně dostupné pro všechny.
Pravidelné navyšování advokátního tarifu by rovněž podpořilo rozvoj advokacie jako profese, která je schopna poskytovat kvalitní služby v celé České republice, a zajistilo by, že mladí právníci budou motivováni vstoupit do této profese a pokračovat v jejím výkonu. Tím by se zachovala nejen kontinuita poskytování právní pomoci, ale i kvalita a rozmanitost právních služeb, což je základním předpokladem pro zdravé fungování právního státu.
Je příznivé, že se advokátní tarif dočkal po velmi dlouhé době dílčích změn. Novela prakticky odstranila dopady pádivé inflace v posledních letech. Systematicky však nevyřešila odměňování advokátů ani náhradu nákladů v civilním řízení.
JUDr. Tomáš Hulva, MBA, LL.M., působí jako advokát v Opavě.
Foto: redakce AD
