Soudní dvůr Evropské unie zveřejnil svůj rozsudek ve věci C-531/23 | [Loredas]1, týkající se úpravy pracovní doby. Podle rozhodnutí SD EU, platí, že zaměstnavatelé v domácnosti musí zavést systém umožňující měřit délku denní pracovní doby každého zaměstnance v domácnosti.
Pracovnice v domácnosti, která byla zaměstnána na plný úvazek, napadla své propuštění ze zaměstnání u španělských soudů. Vzhledem k tomu, že její propuštění ze zaměstnání bylo prohlášeno za neoprávněné, bylo jejím zaměstnavatelům uloženo, aby jí zaplatili částky za nevyčerpané dny dovolené a mimořádné odměny. Naproti tomu španělský soud rozhodl, že zaměstnankyně nepodložila ani odpracované hodiny, ani požadovanou mzdu. Měl totiž za to, že zaměstnankyně nemůže vycházet pouze z toho, že její zaměstnavatelé nepředložili denní záznamy o její odpracované pracovní době, jelikož španělská právní úprava osvobozuje některé zaměstnavatele, mezi něž patří domácnosti, od povinnosti evidovat skutečně odpracovanou pracovní dobu svých zaměstnanců.
Španělský soud, k němuž zaměstnankyně podala žalobu proti tomuto rozhodnutí, měl pochybnosti o slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s unijním právem. Obrátil se proto na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.
Soudní dvůr připomíná, že v rozsudku CCOO2 rozhodl, že španělská právní úprava platná v rozhodné době, jakož i její výklad vnitrostátními soudy, podle kterého zaměstnavatelé nejsou povinni zavést systém umožňující měřit délku denní pracovní doby každého pracovníka, je v rozporu se směrnicí o úpravě pracovní doby3 .
V návaznosti na tento rozsudek španělský zákonodárce uložil zaměstnavatelům povinnost takový systém zavést.
Soudní dvůr rovněž připomíná, že všechny orgány členských států, včetně soudů, jsou povinny přispívat k dosažení výsledku stanoveného směrnicemi. Soudní výklad vnitrostátního ustanovení nebo správní praxe, podle nichž jsou zaměstnavatelé osvobozeni od povinnosti zavést uvedený systém u zaměstnanců v domácnosti, zjevně nerespektuje směrnici4 . Tito zaměstnanci jsou totiž zbaveni možnosti objektivně a spolehlivě zjistit počet odpracovaných hodin a jejich rozvržení v čase.
Naproti tomu je možné stanovit zvláštní opatření z důvodu dotyčného odvětví činnosti, nebo z důvodu zvláštností některých zaměstnavatelů, jako je jejich velikost, pokud je skutečně zaručena maximální délka týdenní pracovní doby. Z důvodu zvláštností odvětví práce v domácnosti tak mohou být stanoveny odchylky, pokud jde o práci přesčas a práci na částečný úvazek, pokud tyto odchylky nezbaví dotčenou právní úpravu její podstaty, což bude muset ověřit španělský soud.
Vzhledem k tomu, že zaměstnanci v domácnosti jsou jednoznačně feminizovanou skupinou pracovníků, není vyloučeno, že se jedná o nepřímou diskriminaci na základě pohlaví, ledaže je tato situace objektivně odůvodněná, což bude muset rovněž ověřit španělský soud.
Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na www.curia.europa.eu v den vyhlášení.
Zdroj: Soudní dvůr EU
Ilustrační foto: FREEPIK.com
1 Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.
2 Rozsudek ze dne 14. května 2019, CCOO, C-55/18 (viz také tisková zpráva č. 61/19).
3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby.
4 Konkrétně práva pracovníků na denní a týdenní odpočinek a na maximální délku týdenní pracovní doby (články 3, 5 a 6 směrnice), která jsou rovněž uznána v Listině základních práv Evropské unie (čl. 31 odst. 2).
