Ústavní soud zveřejnil 14. ledna nález sp. zn. I. ÚS 2901/23, v němž se zabýval tím, zda odvolací soud neporušil zásadu takzvané zákonné koncentrace řízení a princip rovnosti účastníků řízení, provedl-li v odvolacím řízení další důkazy, aniž by pro to byly splněny zákonné předpoklady.
Stěžovatel a podnikatelka v mezinárodní nákladní dopravě (vedlejší účastnice) uzavřeli ústní dohodu, na základě níž stěžovatel pro vedlejší účastnici zprostředkovával uzavření smluv o přepravě s třetími osobami. Vedlejší účastnice následně přepravu prováděla svými nákladními vozidly. Během jedné z přeprav byla v roce 2020 vedlejší účastnici v Německu uložena pokuta v přepočtu 23 751,95 Kč, protože nákladní vozidlo překročilo nejvyšší povolenou hmotnost. Vedlejší účastnice proti splatným pohledávkám stěžovatele (19 971 Kč) započetla své tvrzené pohledávky na základě nároku na náhradu škody vzniklé zaplacením uložené pokuty (23 751, 95 Kč), dále nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněnými fakturacemi (8007 Kč) a domáhala se proti stěžovateli zaplacení 11 785,95 Kč. Okresní soud žalobu vedlejší účastnice zamítl. Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici 11 785,95 Kč s příslušenstvím a 28 032,80 Kč na náhradě nákladů řízení. Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že strany ústně uzavřely nepojmenovanou smlouvu s prvky smlouvy o zprostředkování, na základě které se stěžovatel zavázal kontrolovat zatížení vozidla určeného k přepravě. Jelikož stěžovatel porušil smluvní povinnost, odpovídá za škodu vzniklou uložením pokuty. Vedlejší účastnici dále proti stěžovateli vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť ten neprokázal, že byla provedena veškerá doprava, za níž účtoval odměnu v podobě provize. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud.
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) shledal ústavní stížnost důvodnou. Rozsudkem krajského soudu totiž byla porušena základní práva stěžovatele na soudní ochranu a rovnost účastníků v řízení.
Civilní sporný proces je založen na systému procesních stran v kontradiktorním postavení. Strany proto musí vlastní aktivitou přispívat k objasnění skutkového stavu. Součástí základního práva na spravedlivý proces v širším slova smyslu je i zásada rovnosti účastníků civilního řízení. V nyní projednávané věci odvolací soud porušil zásadu koncentrace řízení, když na návrh vedlejší účastnice provedl důkaz výslechem svědka (účetního), přestože byl navržen až po uplynutí koncentrační lhůty při jednání před odvolacím soudem. Vedlejší účastnici přitom nic nebránilo důkaz výslechem účetního navrhnout již před nalézacím soudem před koncentrací řízení. Ve sporu dvou podnikatelů krajský soud v rozporu se zásadou rovnosti účastníků provedl v odvolacím řízení další dokazování, čímž nepřiměřeně prolomil princip koncentrace civilního sporného řízení i princip neúplné apelace. Tento postup měl za následek změnu výsledku řízení v neprospěch stěžovatele.
Krajský soud zároveň porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces, protože opomenul vypořádat stěžovatelem navrhovaný důkaz účastnickým výsledkem. Navíc své rozhodnutí neodůvodnil přezkoumatelným způsobem v části týkající se nároku vedlejší účastnice na vydání bezdůvodného obohacení, jež jí mělo vzniknout v rozsahu 8005 Kč.
Na krajském soudu nyní bude, aby v souladu s ústavními požadavky zásady rovnosti účastníků řízení a spravedlivého procesu znovu rozhodl o odvolání vedlejší účastnice.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2901/23 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Foto: archiv AD
