Ústavní soud zveřejnil nález sp. zn. IV. ÚS 2744/24, který se týká náhrady nákladů souvisejících s účastí stěžovatelů jako poškozených v trestním řízení. Krajský soud snížil náhradu těchto nákladů o částku vyplacenou stěžovatelům na základě dohody o narovnání, uzavřené mezi nimi a pojišťovnou pachatele trestného činu. Nevypořádal se však se stěžejními námitkami stěžovatelů ohledně judikatury Ústavního soudu, ani své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil.
Stěžovatelé jsou pozůstalými po zesnulém cyklistovi. Řidič osobního automobilu byl za přečin usmrcení z nedbalosti odsouzen na základě trestním soudem schválené dohody o vině a trestu. Stěžovatelé jako poškození uzavřeli dohodu o narovnání s pojišťovnou vedlejšího účastníka. Podle této dohody pojišťovna každému ze stěžovatelů vyplatila 715 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a vedle toho též náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 65 824 Kč.
Po skončení trestního řízení podali stěžovatelé návrh, aby byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost k náhradě nákladů souvisejících s účastí stěžovatelů jako poškozených v trestním řízení ve výši 209 088 Kč podle § 154 odst. 2 a § 155 odst. 4 trestního řádu. Trestní soudy rozhodovaly o návrhu dvakrát. Okresní soud v Olomouci nejprve návrhu vyhověl do částky 100 551 Kč, ve zbytku jej zamítl. Vedlejší účastník proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Okresnímu soudu mj. vytkl, že se nevypořádal s existencí dohody o narovnání. Krajský soud uložil okresnímu soudu, aby náhradu nákladů související s účastí stěžovatelů jako poškozených v trestním řízení úměrně snížil o částku vyplacenou pojišťovnou. Okresní soud proto v novém rozhodnutí přihlédl k dohodě o narovnání a z ní plynoucímu plnění.
Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) ústavní stížnosti vyhověl. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
K možnosti započíst pojistné plnění na náhradu nákladů poškozených podle § 154 odst. 2 trestního řádu se Ústavní soud vyjadřoval opakovaně s tím, že je třeba důsledně rozlišovat náklady spojené s právním zastoupením ve dvou různých řízeních – pojistném a adhezním. Na jedné straně jde o uplatnění nároku na pojistné plnění vůči pojišťovně v řízení podle zákona č. 168/1999 Sb., který pozbyl účinnosti dnem 1. 4. 2024 a nahradil jej zákon č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Na straně druhé jde o náklady spojené s účastí poškozeného v trestním řízení podle § 154 odst. 2 trestního řádu.
Ústavní soud nevyloučil, aby trestní soudy při přiznávání náhrady nákladů podle trestního řádu zohlednily duplicitu právních úkonů v obou typech řízení. Je tedy možné zohlednit plnění pojišťovnou. Trestní soud však musí zvážit odlišnosti nákladů trestního řízení a nákladů vzniklých s uplatněním nároku na pojistné plnění. Nelze paušálně vyloučit nárok poškozeného na náhradu řízení s odkazem na plnění pojišťovny.
Také v nyní posuzovaném případě dospěl Ústavní soud k závěru, že přiznání náhrady nákladů v adhezním řízení podle § 154 odst. 2 trestního řádu nelze vyloučit „jako celek“ jen proto, že poškozenému bylo plněno z titulu pojištění osoby odsouzené. Snížit náhradu nákladů z důvodu pojistného plnění lze, takové rozhodnutí ale musí být řádně odůvodněné při respektu k odlišnostem mezi oběma řízeními a také s ohledem na to, aby se poškozeným dostalo adekvátní kompenzace všech jejich nákladů. Na podporu své argumentace odkázali stěžovatelé na nálezy Ústavního soudu, které jsou závazné pro všechny orgány i osoby. Krajský soud se však se závaznou judikaturou nevypořádal a přihlédnutí k pojistnému plnění odpovídajícím způsobem nezdůvodnil.
Podle krajského soudu dohoda o narovnání pokryla veškeré potenciální nároky stěžovatelů, kteří se jejich dalšího vymáhání vzdali. Trestní soudy mohou vzít při určování náhrady nákladů podle § 154 odst. 2 trestního řádu v potaz dohodu o narovnání s pojišťovnou. Tento závěr však soud nemůže učinit pouhým odkazem na to, jak dohodu o narovnání vnímá pojišťovna, tedy jedna ze stran dohody. Z textu samotné dohody o narovnání neplyne, že by se jejím uzavřením vylučovala či snižovala náhrada nákladů spojená s účastí stěžovatelů v trestním řízení.
V obecné rovině platí, že náhrada nákladů poškozených podle § 154 odst. 2 trestního řádu nemá být dalším trestem pro odsouzeného. Pokud skutečně některá částka vyplacená pojišťovnou pokrývá náklady spojené s účastí poškozených v adhezním řízení, nelze ukládat odsouzenému duplicitní povinnost náhrady nákladů jen za tím účelem, aby to byl on, a ne pojišťovna, kdo náhradu nákladů platí.
Na krajském soudu nyní bude, aby v případu znovu rozhodl s respektem k závazné judikatuře Ústavního soudu a aby své rozhodnutí ústavně souladným způsobem odůvodnil.
Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2744/24 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Foto: archiv AD
