První veřejná stálá expozice dějin českého vězeňství je aktuálně k vidění v Muzeu policie ČR na pražském Albertově. Výstava má podle ředitele Vězeňské služby Simona Michailidise připomínat návštěvníkům, že humanizace vězeňství jde ruku v ruce s humanizací celé společnosti.
Expozice nabízí několik unikátů. Jednak repliku gilotiny, jejíž originál je dodnes v původních prostorách tzv. Sekyrárny Památníku vězeňské služby v objektu pankrácké vazební věznice. Právě z pankrácké Sekyrárny byla do expozice vězeňství převezena jedna z původních rakví, ve kterých za II. světové války převáželi nacisté těla popravených do spalovny. Originální je taktéž popravčí prkno, na kterém byl dne 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory oběšen Heliodor Píka. Exponáty, které ukazují na těžkou práci vězňů z dob komunismu, darovalo Hornické muzeum Příbram.
„Málo se ví, že moderní české vězeňství se všemi principy, které dnes prosazuje a provádí v praxi, vznikalo v polovině 19. století,“ připomněl při slavnostním otevření výstavy Simon Michailidis. Zmínil, že sice existuje i expozice v Pankrácké sekyrárně, tam však lidé běžně nemají přístup s výjimkou organizovaných vstupů pro studenty. „Toto je první příležitost, jak seznamovat širokou veřejnost s tím, jak vězeňství funguje,“ řekl k výstavě připravené vězeňským historikem Alešem Kýrem a Alenou Kafkovou.
Expozice nazvaná „České vězeňství v proměnách času“ zabírá čtyři výstavní místnosti. První se věnuje vývoji před druhou světovou válkou. Zmiňuje trestněprávní reformy Marie Terezie a Josefa II., tedy zrušení mučení vězňů, či dočasné nahrazení trestu smrti doživotím. Věnuje se i roli kněze a pedagoga Františka Josefa Řezáče, který v 19. století prosadil reformy ohledně zacházení s vězni a jejich mravní výchovy. V té době vznikaly i první spolky, které pečovaly o propuštěné vězně.
Druhá místnost popisuje dění ve vězeňství za protektorátu a dále v poválečných a 50. letech minulého století. Připomíná, že lidem za války hrozily drastické tresty nejen za přechovávání osob nepřátelských říši, ale také za poslech zahraničního rozhlasu nebo za tisk letáků. Dále mapuje téma retribucí, politických procesů po roce 1948, sovětizace československého vězeňství a otrocké práce politických vězňů v uranových dolech.
Třetí výstavní sál pokrývá pokus o reformu vězeňství zahájený v roce 1965, který o tři roky později zastavila invaze vojsk Varšavské smlouvy, a následnou normalizaci. Poslední místnost se pak věnuje současnému působení Vězeňské služby, která vznikla v roce 1993.
Zdroj: ČTK, VS ČR
Foto: Muzeum policie ČR a Vězeňská služba ČR
