Nesouhlasný pohlavní styk se od 1. ledna považuje za znásilnění. Účinnosti nabyla novela, která zpřísňuje definici tohoto trestného činu podle principu „ne znamená ne“. Nová právní úprava také za znásilnění či sexuální útok pokládá veškeré sexuální praktiky s dětmi do 12 let, které doposud spadaly pod mírněji trestné pohlavní zneužití.
Novela opustila koncept znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku. Nahrazuje jej konceptem pohlavního styku nesouhlasného. Nesouhlas lze projevit nejen slovně, ale také gestem, pláčem nebo zaujetím obranné pozice. Zákon počítá také s bezbranností oběti, kdy oběť není schopná projevit nebo utvářet svou vůli z určitého objektivního důvodu – kvůli nemoci, spánku, duševní poruše, silné opilosti, spoutání či zdravotnímu handicapu.
Trestný čin znásilnění zahrnuje pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky vyčlenilo Ministerstvo spravedlnosti do samostatného nového trestného činu sexuální útok. Použití zbraně povede u sexuálního útoku i u znásilnění podle novely k vyšší trestní sazbě. Sexuální nátlak bude patřit mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšiřuje o zneužití něčí tísně.
Podporovatelé změny trestního vymezení znásilnění argumentovali zlepšením postavení obětí. Dosavadní přístup, který definoval znásilnění použitím násilí nebo zneužitím bezbrannosti, vedl podle nich k tomu, že většinu znásilnění oběti vůbec nehlásí.
Ke změně definice znásilnění přistoupilo v posledních letech 16 evropských států. Pojetí „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u vymezení znásilnění založeného na násilí nebo pohrůžce.
Zdroj: ČTK
Foto: canva.com
