Advokátní tarif
Od 1. ledna 2025 účinná novela vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále „advokátní tarif“), je relativně jednoduchá, pokud jde o odměny za právní služby obhajoby. Kromě změny tarifní hodnoty, podle níž se určuje sazba mimosmluvní odměny advokáta – obhájce za jeden úkon právní služby, což zmínila Monika Novotná ve svém příspěvku již v Bulletinu advokacie č. 9/2024, došlo i ke změně ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Zde uvedený výčet úkonů právní služby, za které přísluší advokátovi odměna dle úpravy mimosmluvní odměny, byl rozšířen o dva. Honorovaným úkonem je nově stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a stížnost proti rozhodnutí o vazbě [§ 11 odst. 1 písm. n) a o)]. Za tyto úkony náleží advokátovi plná mimosmluvní odměna.
V případech, kdy z jakéhokoliv zákonného důvodu bylo následně nárokováno proplacení úkonů obhajoby státem, např. u obhajoby ex offo, nebo v rámci nároku na náhradu újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zák. č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů), orgán o tomto nároku rozhodující nezřídka odmítal tyto úkony uznat, protože údajně nebyly uvedeny v advokátního tarifu nebo nešlo o náklad „…. účelně vynaložený na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu“ (§ 31 zák. č. 82/1998 Sb.). Tento problém novela advokátního tarifu snad vyřešila definitivně.
S politováním lze konstatovat, že mezi úkony, za které náleží mimosmluvní odměna, nebyl zařazen sepis závěrečné řeči v hlavním líčení, i když řada soudců takové podání vyžaduje s ohledem na složitost věci a obtížnost případné protokolace detailní závěrečné řeči přednášené obhájcem ústně. Je to zcela logický a důvodný požadavek, který jednak reflektuje povinnost soudu vypořádat se se všemi pro rozhodnutí důležitými okolnostmi a současně povinnost advokáta tyto okolnosti v rámci obhajoby uvádět. Zejména v závěrečné řeči. I bez explicitního popisu tohoto úkonu v ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu lze takové podání podřadit pod úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. h) advokátního tarifu – sepsání právního rozboru věci. Tam byly v minulosti podřazovány i úkony spočívající ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, nebo ve stížnosti proti rozhodnutí o vazbě. Zhusta ale bezúspěšně.
Podle mého názoru i nadále existuje nárok na úhradu nákladu na sepis závěrečné řeči dle cit. ust. § 11 odst. 1 písm. h) advokátního tarifu. Vyplývá to především z povinnosti obhájce pečovat o to, „… aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci“ (§ 41 odst. 1 tr. řádu). Ale též i z práva každého na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Lze ale doporučit, aby obhájci, pokud dospějí k závěru, že předložení závěrečné řeči v písemné podobě je součástí jejich povinnosti, a současně jsou k tomuto postupu vyzváni soudem, požádali o protokolaci této výzvy. Mohlo by to pomoci v případném budoucím sporu o účelnost tohoto postupu. I když i bez zmíněné protokolace je pořád především svrchovaným právem a současně i povinností advokáta závěrečnou řeč v takovéto podobě předložit, považuje-li to za potřebné v zájmu klienta. Soudy by měly popírat důvodnost takovéhoto postupu jen v případech naprosté nepotřebnosti předkládat písemně argumenty ve zcela jednoduché trestní věci.
JUDr. Tomáš Sokol
je prezidentem Unie obhájců ČR a členem představenstva ČAK.
Foto: pexels.com
